Historie

Jak bylo řečeno v sekci 'O nás', snažíme se o ztvárnění družiny pána z Klinštejna. Dovolte mi, abych Vám teď tohoto pána a koncepci jeho znovupřivedení k životu, představil.

O postavě:

Henzlin z Klinštejna, z pramenů znám také pod jmény Jan z Helfenburka, Hanuš z Helfenburka a možná též Jan z Ronova (myšlen Ronov Lužický, dnes Polsko), se v pramenech vyskytuje po roce 1372 spolu s bratry Hynkem, Jindřichem, Buškem, Čeňkem, Frydmanem (všichni z Klinštejna) a Půtou ze Žadnova, z nihž někteří se v nich vyskytují až do roku 1388. Zřejmě jsou syny Záviše z Klinštejna, který pochází z linie Záviše ze Stružnice, jemuž (či některému z jeho potomků) je připisována výstavba hradu Klinštejna (stával na Vinném vrchu cca 2km západně od České Lípy směrem na Českou Kamenici). Tyto příbuzenské vztahy jsou však pouze jednou z hypotéz, protože v dochovaných pramenech jsou nejasnosti a místy i sobě odporné údaje.
Rozrod pánů z Klinštejna sice zřejmě nebyl nejnižším, nejchudším, či nejméně významným rozrodem Ronovců, ale zdaleka nedosáhl výšin, na které dosáhli páni z Lipé, z Dubé či z Lichtemburka.
Samotný hrad Klinštejn je uváděn jako pustý už v poslední čtvrtině XIV. stol. a Klinštejnové pravděpodobně pobývali více na západ na Žandovské tvrzi a okolních vesnicích (Stružnice, Volfartice, Libchava).
Tento Henzlin či Jan z Klinštejna je pravděpodně též zakladatelem hradu Helfenburk u Úštěka, od něhož se také začal nazývat, a založil tak rozrod pánů z Helfenburka. Tento hrad však prodal Janu Očkovi z Vlašimně už roku 1375. Tehdy ještě hrad neměl tu parádní hradbu, kterou nechal hrad zpevnit Jan z Jenštejna. Má teorie je taková, že se Henzlin stavbou tohoto hradu zadlužil, a musel jej prodat, kterýžto osud potkal více ambiciózních malých šlechticů.
Henzlin z Klinštejna zemřel zřejmě roku 1383, nebo těsně poté, jelikož další prameny o něm nehovoří. Prodej Helfenburka však zřejmě nebyl uplně bez nejasností, protože v letech 1383-86 vede s Očkem z Vlašimi spor Janův syn Hynek z Helfenburka.

Jedna z možných verzí rodokmenu dle J. Panáčka:
Obrázek

Zdroje informací:
Jaroslav Panáček: Počátky pánů z Klinštejna a z Ronova, Muzeiní a vlastivědná práce, ČSPS 2/92
František Gabriel, Jaroslav Panáček: Hrady okresu Česká Lípa, Argo, ISBN: 80-7203-295-X


Reenactment:

Pro ztvárnění postavy jsem zvolil rok 1372, abych se co nejvíce přiblížil navrhovanému hernímu roku 1365. Z roku 1372 se v pramenech, o kterých mluví Panáček, vyskytuje zejména v souvislosti s plebány. Nic moc se tedy o něm neví. O jeho aktivitách se tedy můžeme jen domnívat. To mi dává dost prostoru pro invenci a fantazii a krom dohlížení na stavbu hradu, si ho dovedu představit jako mladého pána ve službě některého z výše postavených příbuzných, třeba Berků z Dubé.


Erb
V Sedláčkově atlase erbů a pečetí jsem erb ani pečeť své postavy nenalezl, proto jsem při tvorbě pečetidla improvizoval. Na štítě mám skřížené ostrve na zlatém poli, které mají 6 suků. Jako klenot jsem na své prozatimní, řekněme pracovní, verzi pečetě použil křídla s ostrvemi, protože takto jsou zobrazovány pozdější vyobrazení erbu pánů z Klinštejna i pánů z Dubé, blízkých příbuzných Klinštejnů. Jelikož jsem pečetidlo tvořil v době, kdy jsem nebral v potaz herní rok 1365, zvolil jsem na něj jméno Jan z Helfenburka. Navíc, jako takové vzdání cti Závišovi ze Stružnice, jsem podle jeho vzoru napsal na pečeť jméno Česky. Text je tedy + S. PAN JAN Z HELFENBURKA. Ovšem dle pečetí různých Ronovců v průběhu 14. stol. jsem nabyl dojmu, že si klenoty volili, jak sami chtěli, jsou tam krom chocholů, chocholů s kaprem, křídel či samotných ostrví, vidět i rohy s praporky nebo postava se skříženými meči. Proto dobudoucna uvažuji o novém klenotu jak na helmu, tak na pečetidlo.


Pečeť Záviše ze Stružnice:

Obrázek
Zdroj: Stružnice, http://www.struznice-jezve.cz/struznice/

Prozatimní verze pečeti
Obrázek

Bojové odění:

Při tvorbě bojového odění jsem zpočátku, celkem střílel od boku, ovšem v rámci věcí vyobrazených na foru či na iluminacích a náhrobcích v druhé polovině 14. stol. V poslední době vše směřuji na období 1370 +/- 5 let, pokud to lze takhle na tvrdo dohledat a ohraničit, a když nejsou k dispozici české, tak hlavně na říšské zdroje.

Současný stav zbroje:


Ochrana trupu:
- podzbrojový prošívaný kabátec s akcentovanou hrudí a těsným pasem s koženými tkanicemi.
- kroužková košile (prozatímní zavíraná)
- plátový kabátec s řetězy na uchycení kbelce a zbraní
- varkoč

Ochrana končetin:
- plátové nohy (v brzké době se zavíratelnými lýtky) včetně sabatonů
- na rukou rukavice typu hourglass s šupinovými prsty
- plátové ruce s lamelovými nátepníky, jednoduchá ramena

Ochrana hlavy
- bascinet/šlap s odnímatelným hledím typu psí nos na akce pozdnějších datací
- kbelc
- záložní bascinet s hledím typu klappvisor

Současný stav zbroje
Obrázek
na obrázku bez sabatonů, varkoče a se záložním malým klenotem, který byl darován jako trofej.

Inspirace
Inspirací mi byly zejména náhrobky a sochy z Říše, až na výjimky, jako je např. tzv. Pembridge helm, ze kterého jsem vycházel při tvorbě svého kbelce.

Kbelc - Pembridge helm
Obrázek
Zdroj: New National Museum of Scotland, http://www.historyextra.com/gallery/new ... m-scotland

Při tvorbě - spíše opět pracovní verze - klenotu jsem vycházel z několika německých náhrobků z 50.-70. let 14. stol.. zvolil jsem po stranách upnutá dřevěná křídla, podobná např křídlům z klenotu na zobrazeném náhrobku Rudolfa von Sachsenhausen, 1370, Frankfurt, Německo. Ale výsledek je jakási kombinacě těchto s jinými, jako např. křídla z náhrobků Johanna II. von Katzenelnbogen nebo Otta von Pienzenau.
Obrázek Obrázek

Jako inspiraci pro plátový kabátec jsem použil hypotetickou rekonstrukci plátového kabátce Hartmanna von Kroneberg, který jsem viděl na foru Doby Karlovy (bohužel bez citovaného zdroje), a který lze pod varkočem na náhrobku jen tušit. Podobné kusy jsou však vidět na více náhrobcích nejen v 70. letech 14. stol. a na více místech v Evropě: Německo, Anglie, etc.
Viz náhrobek Michaela Ralpha de Knevyton, 1370, Aveley, Anglie nebo náhrobek Konrada von Seinsheim, 1369, Schweifurt
Obrázek Obrázek
Zdroj: Graham Field: Twelfth to Fourteenth Century Armour - Monumental Effigy and Brass Timeline, http://www.themcs.org/armour/14th%20cen ... armour.htm

Takovéto i starší typy plátové ochrany lze tušit i na mnoha dalších níhrobcích, kde je kryje varkoč. Někde zpod varkoče vykukují u spodního okraje, a někde odvedli sochaři dokonce tak dokonalou práci, že lze plátový kabátec tušit jen z naznačených ohybů na varkoči, aniž by kabátec vykukoval (např. výše zmíněný von Sachsenhausen).

Inspirací k varkoči byla švýcarská socha klečícího Huglina von Schoneck z roku 1362. Tvary ozdob na rukávech a na spodním okraji jsem však zjednodušil (viz obrázek vpravo - ještě bez prostřihů na řetězy)
Obrázek Obrázek

Zbraně:

Meče:
V současnosti používám krátký a dlouhý meč.
Krátký vpodstatě odpovídá typu XIV dle Oakeshotta, má relativně širokou čepel se žlábkem a váží kolem 1,3kg, což není nic moc, ale vyvážený je pěkně..
Obrázek

Dlouhý meč je dělaný podle nějakého originálu, o kterém mě Jindra Figura ujišťoval, že je na mou dataci vhodný, tak mu budu věřit. Čepel má 90cm dlouhou kosočtvercového průřezu. Dá se s ním úspěšně bít i jednoruč.
Obrázek

Používám u obou dřevěnou pochvu potaženou barevnou kůží. Mečové opasky jsou zatím relativně prosté - mořená kůže a kovové doplňky. U dlouhého meče jsem experimentovl i se zdobením pomocí raznice.
Obrázek
Obrázek

Až to odejde, pravděpodobně udělám něco ještě zdobnějšího - nějaké ucelenější a sofistikovanější zdobení a možná potah sametem, brokátem či hedvábím. Uvažuji i o použití přebývajících segmentů rytířského pásu jako ozdob na pochvách.
Obrázek


Dýka:
V současné době mám falickou dýku určenou na šerm, která by měla jít do páru s dlouhým mečem.
K rytířskému pásu ji mám upevněnou pomocí řetízku.

Meč i dýka jsou pak řetězy spojeny s plátovým kabátcem. Způsob uchycení zbraní k řetězům jsou jednoduché kožené smyčky, jak to lze vidět na mnoha náhrobcích. Nejdetailnější příklad, který jsem našel je z náhrobku Heinricha Beyera von Boppard, 1355, Marienburg, Německo.
Obrázek
Zdroj: Graham Field: Twelfth to Fourteenth Century Armour - Monumental Effigy and Brass Timeline, http://www.themcs.org/armour/14th%20cen ... armour.htm

Ale tento styl upevnění lze vidět i na výše zmíněném náhrobku Konrada von Seinsheim, nebo markraběte Rudolfa IV.

Štíty
V současné době vlasntím 5 štítů, z nihž 3 aktivně používám, zejména na trénování. Pro nadcházející sezonu mám připravené 2 nové, u kterých jsem značně pozvedl úroveň historické věrnosti. Jejich největším minusem je použití překližky na korpus. Jinak jsou potažené několika vrstvami lněného plátna, tarč je lepený kostním klihem, a jsou malované pigmenty ve fermeži.
Jako základní štít budu používat klasický štít ve tvaru sférického trojúhelníku s plastickými ostrvemi.
Ten budu na některých akcích střídat s ''hranatým'' tarčem s plastickým vyobrazením plného erbu včetně kbelce s klenotem.
Obrázek Obrázek

Tarče se na vyobrazeních vyskytují už cca od 30. let 14. stol. V letech 60. (pravděpodobně) můžeme vidět jeden hranatý v manuskriptu BSB Cgm 6 - 1362 - Legenda sanctorum aurea, verdeutscht in elsässischer Mundart:
Obrázek

Vymalování štítu s plným erbem je vidět nejen na náhrobcích v druhé polovině 14. stol., ale dokonce na originálu datovanému k roku 1320, připisovanému velmistru Německého řádu. Na varkoči je k nalezení též v Codex Manesse.
Obrázek
Zdroj: Jan Kohlmorgen - Der Mittelalterliche Reiterschild

Na náhrobku Rezza von Bachlingen datovaném 1360 v Bachlingenu - Německo, pak najdeme oválný tarč s plným erbem. A na začátku let 80. pak najdeme ''hranatý'' exemplář s plým erbem na náhrobku Guntera von Honstein (+1368). Jeden je ještě v Taufkirchen bei München na náhrobku jakéhosi pana Jana Hipranda též datovaném 1381.
Obrázek Obrázek Obrázek
Zdroj: Graham Field: Twelfth to Fourteenth Century Armour - Monumental Effigy and Brass Timeline, http://www.themcs.org/armour/14th%20cen ... armour.htm

Na základě těchto zjištění postuluji, že pokud existovaly již v roce 1362 (či před tímto rokem - 1362 je pravděpodobně rok dokončení rukopisu) hranaté tarče, a pokud se plný erb vyskytoval na štítech nejpozději od 20. let 14. stol., na oválných tarčích v 60. letech, a takéž na ''hranatých'' na začátku let 80., navíc na náhrobku osoby, zesnulé roku 1368, je teoreticky možné že se používaly tyto ''hranaté'' tarče s plným erbem v letech 70. To je však jen má hypotéza.

Nahoru